The more people i meet, the more I love dogs.

Čau.

Ještě že už se blíží ty prázdniny. Škola už mě začíná štvát. Někdy i ty lidi tam, občas se to nedá vydržet. Matikářka je teď poslední dobou nějak naštvaná, fyziku nechápu, chemie mě uspává.. Už mě dokonce celkem baví výtvarka, tam aspoň nemusim nic dělat. I když ani tak nic nedělam. Ale fakt, všechno je teď zase jinak, ještě před měsícem jsem se do školy připravovala, občas jsem si psala úkoly. Teď už nejsem schopná ani najít si na internetu fyzikální aktualitu týdne, což je mimochodem povinnost na každé pondělí. Buď myslím na LP nebo jen tak projíždím internet a hledám blbosti.

A když už jsem u těch blbostí, tak třeba o víkendu jsem našla jeden blog, kde byly takové ty smutné příběhy o psech. Jako že pes popisuje, co se mu stalo a říká to třeba svému páníčkovi. Já mám psy nejradši ze všech zvířat, ve filmech mi je celkem jedno, že zabijou člověka, ale když někdo nakopne psa, tak se mi chce brečet. A u čtení těhle příběhů mi fakt tekly slzy po tvářích, protože to bylo hrozně smutný. Kdo chcete, podívejte se, tady je odkaz > Jak jsi mohl?
Četla jsem i smutnější, ale bohužel nemůžu najít odkazy, bylo to už minulý týden a já si v neděli mazala historii :D

PS: Omlouvám se za tak krátký článek, ale nemám, co bych napsala.
PPS: Vím, že tady budou i tak maximálně dva komentáře, ale stejně na to kašlu.